Přesto, že se snažím omezit víkendové opouštění gauče v neděli jsem opět neodolal a vydal se za vábením Hynka (Viléma i Jarmily) na další kolo zimní ligy. Hynek pořádal Cimrmanův trénink na Jasoně Drsoně. Ráno vyrážíme s Pavlou z Berouna pouze ve dvojici, když druhý vůz vezl tři další borce. Na Zličíně nabíráme Adu a s její pomocí a GPS hravě centrum závodu U bobra nacházíme. Cestou se střídá déšť se slejvákem a občas lehce zasněží. Prostě hnus fialovej :-).  Hynek nás nadšeně vítá se slovy: "Konečně pořádné PZL počasí...". Centrum U bobra je dost luxus a tak se v teple a suchu nachystáme na start. V jedenáct zazní startovní výstřel (výkřik) a my se vydáváme vstříc kokořínským údolím. Tentokrát volím značně rozvážné tempo (v průběhu týdne mi nožičky moc nesloužily) a vyklušu s Pavlou a Adou. Už cesta k jedničce ale plány mění. Seběh tak klouže, že nejsem schopen brzdit a trochu dámám poodbíhám. Na jedničce se mi nechce čekat a tak se pomalu vydávám dál sám. Bohužel... Rozhodnu se oběhnout, ale cestou se nějak přepóluju z dvojky na pětku a teprve téměř tehdy, když ji (pětku) dobudu, zjišťuji, že mi před ní ještě pár kontrol chybí :-). Před dvojkou dámy opět dobíhám. I na trojku jdu jinudy, ale před ní se opět seběhneme. Na čtyřku jdu sice volně, ale přesto dámy trochu zaostávají. Definitivně se roztrhneme (což si ale hned neuvědomuji) při seběhu svahu od čtyřky. Pod kopce slyším jenom veselé výskání Ady, která se snaží probruslit dolů z kopce. Na pětku jdu opět sám, ale na dohledávce stálá bolest - přesto, že jsem pár metrů od kontroly, tak ji nevidím. Takže ve chvíli, kdy ji objevím je tam opět i Ada a Hanička. Z pětky jdou dámy na silnici, já na vrstevnicovku na druhé straně rybníka. Poněvadž jsem neseběhl dolů hned, tak už se mi dolů moc nechtělo, a tak jsem si to sice kousek prodloužil, ale zato jsem si to krásně užil. Při seběhu na silnici se ovšem opět sbíháme. Cestou na sedmičku mám opět dámy za zadkem, ale kousek přes kontrolou přichází vrcholný zážitek dne. Kousek ode mne se zastaví daněk a dobrou půlminutu civí, jak se k němu přibližuju. U sedmičky potkám Lenku s Danym. Kousek po silnici a když skalní průchod přejdou spouštím se do něj před nimi. Setkání s protijdoucím Sosnou a dost vyčerpaně vypadajícím Tomášem, který to díky totálnímu
nachl(s)azení nakonec zabalil. Na devítku postup dlouhý, ale celkem jasný. Cestou mě předbíhá Hanička a určuje mi tempo až do cíle. Na desítku původně pomýšlím zleva, většina šla asi zprava
a tak jsem to nakonec vzal na přímo. Peklo je slabé slovo - poprdelní sjezdy byly střídány bahnolezením vzhůru, ale dohledávka na pohodu. I na další kontrolu začínáme zpříma, cestu celkem trefujeme a pak
s jedním zaváháním (vydáme se po špatné cestě - v mapě nebyla) bez problémů. Na dvanáctku vede v mapě cesta, která se ovšem v reálu dost ztrácela. Ovšem i moje vetché oči cestu najdou, takže to není nic zlýho. Problém největší přichází při dohledávce následující kontroly - vývratu. V prostoru jsme za chvíli, ale ta sviňa nikde. Chvíli češeme, zkoušíme se odpíchnout od cesty a furt nic. Nakonec to obíhám a zkouším z druhé strany a zase nic. Všechno krásně sedí, jenom lampión nikde. Konec dobrý, všechno dobré - 30 metrů od nás se nakonec ta mrška ukázala. Pět až deset minut v pytli, ale byla tam. K následující břízce se opět přiblížíme v pohodě, ale nakonec zase nemůžeme najít průchod nad skály k ní :-). Následuje cestovka na předsběrku. Když si nad silnicí zavážu obě botky, Hanička mi kus poodběhne a mizí. Sběrka v pohodě a ještě následuje závěrečná hrubička, když místo opětovného výlezu a běhu vrstevnicí po louce sbíhám dolů do údolí a pak tlačím opět nahoru :-)). V cíli za 2:23, ještě si stačím oklepat bláto před hospodou. Nádherný závod, výborně postavené, vrstevnice se mi na rozdíl od Davida zdály fakt dost přesné a mapa s minimem informací (ale všemi potřebnými) se moc líbila. Info včetně krásných fotografií jsou u Hynka. GPS záznam tentokrát v údolích moc nefungoval a tak je to (hlavně mezi pětkou až devítkou) dost upravené růčo. Naběháno 18,2 km, 715 převýšení (ne GPS).